<div class="iframe-wrapper"><iframe src="https://open.spotify.com/embed/episode/3cwpHCYItI0DpKcNSKJDCy?utm_source=generator" frameborder="0" allowfullscreen="true"></iframe></div>Rozhovor s dětskou psycholožkou Alenou VávrovouNa první pohled to vypadá jednoduše: sednout si na koberec, vzít do ruky kostky a být s dítětem. V praxi se ale mnozí rodiče přistihnou, že je hra nebaví, že u ní usínají, nebo že jim v hlavě běží seznam úkolů, co je ještě potřeba stihnout. A vzápětí se dostaví pocit viny: „Mělo by mě to přece těšit. Jsem snad špatný rodič?“Proč je vlastně někdy tak těžké být s dětmi opravdu přítomní? A co nám může pomoci, abychom si hraní víc užili – my i děti? O tom jsem mluvil s dětskou psycholožkou Alenou Vávrovou.<hr><h2 id="a9ea78a1-e449-49df-8837-51460a093d8c" data-toc-id="a9ea78a1-e449-49df-8837-51460a093d8c">Hra jako přirozený jazyk dítěte</h2>„Hra není jen volnočasová aktivita. Je to způsob bytí dítěte,“ vysvětluje Alena. Zatímco dospělí žijí ve světě plánů, povinností a logického řešení problémů, dítě poznává svět skrze hru. Učí se tím regulovat emoce, navazovat vztahy i objevovat, co všechno dokáže.Když rodič na chvíli vstoupí do tohoto světa, posílí tím nejen vývoj dítěte, ale i jejich vzájemné pouto. Jenže právě ten vstup bývá pro dospělé nečekaně těžký.<hr><h2 id="ec7fbbd0-2070-48eb-ba7e-3b31986d6759" data-toc-id="ec7fbbd0-2070-48eb-ba7e-3b31986d6759">Dva různé světy</h2>Proč je to tak těžké? Může nám v tom pomoci například teorie o mozkových vlnách. Ukazuje se, že děti při hře fungují v pomalejších alfa a theta vlnách – tedy ve stavech hlubokého ponoření, představivosti a flow. Dospělí naopak většinou pracují v rychlých beta vlnách, které slouží k plánování, řešení úkolů a logickému myšlení.Do hry vstupuje i další faktor – dopamin. Dětem se vyplavuje už při malých objevech: když se jim podaří zacvaknout dvě kostky, rozdělit je nebo zbourat věž. Jejich mozek to vyhodnotí jako úspěch a chce to zkoušet znovu a znovu. Pro dospělého je ale stejná aktivita příliš banální, dopamin se neuvolní a dostaví se nuda. Sladit tyto dva světy je proto náročné a může vyvolávat frustraci.Sladit tyto dva světy je náročné. Proto rodiče často cítí nudu nebo frustraci – jejich mozek není na tenhle rytmus nastavený. A do hry se navíc promítají i naše vlastní zkušenosti: pokud jsme sami nezažili, že by si s námi rodiče hráli, může být těžší vstoupit do dětského světa, který je nepředvídatelný a zdánlivě „nelogický“<hr><h2 id="d465ffff-1cd4-4d25-8569-30743a1a5b05" data-toc-id="d465ffff-1cd4-4d25-8569-30743a1a5b05">Co s tím? Malé kroky k přítomnosti</h2>Dobrá zpráva je, že těžkost neznamená selhání. Hra je dovednost – pro děti i rodiče. A dá se v ní trénovat.Několik tipů od Aleny Vávrové:<ul><li>Zarámujte si čas. I deset minut soustředěné hry denně má velkou hodnotu.</li><li>Zapojte smysly. Vnímejte vůně, chutě nebo dotyky – pomůže vám to přeladit mozek z „beta“ do klidnějšího módu.</li><li>Zpomalte tempo. To, co vám přijde banální (stavění věže ze tří kostek), je pro dítě objev světa.</li><li>Nechte se vést. Hra nemusí být edukativní ani „správná“. Stačí být k dispozici a následovat dítě.</li><li>„Půjčte si dopamin.“ Pokud vás samotná činnost nenaplňuje, zaměřte se na radost a zaujetí dítěte – i pozorování jeho nadšení může být zdrojem vaší vlastní motivace.</li><li>Hledejte i vlastní zvědavost. Nebojte se nabízet aktivity, které baví vás – ať už stavění složitějších stavebnic, tvoření nebo deskové hry. Když je hra zajímavá i pro vás, je mnohem snazší být přítomný.</li><li>Buďte laskaví i k sobě. Pokud vás hra unavuje nebo nebaví, nejste špatní rodiče – je to přirozená zkušenost většiny z nás.</li></ul><hr><h2 id="4261970a-6206-4b8f-b343-b13fe975e8f1" data-toc-id="4261970a-6206-4b8f-b343-b13fe975e8f1">Přítomnost jako investice</h2>Hraní s dětmi není jen volnočasová aktivita navíc. Je to způsob, jak jim dáváme najevo, že jsou důležité, že je bereme vážně a že nás zajímá jejich svět. A zároveň je to příležitost i pro nás – zpomalit, vydechnout a někdy si dokonce dovolit odpočinout v jejich tempu.„Každá chvíle, kdy jdeme za dítětem do jeho světa, posiluje naše pouto. A to se počítá – i když jde jen o pár minut denně,“ shrnuje Alena.Inspirace: Zde můžete získat zmíněné herní tipy pro rodiče od společnosti Lego:<a target="_blank" href="https://www.lego.com/cs-cz/local-news/news/2025/april/herni-tipy-pro-nejmensi?locale=cs-cz">https://www.lego.com/cs-cz/local-news/news/2025/april/herni-tipy-pro-nejmensi?locale=cs-cz</a>

Hraní s dětmi vypadá jednoduše – ale pro rodiče je často nečekaně těžké. Proč je někdy tak náročné být s dětmi opravdu přítomní? A jak si hraní užít, i když nás u něj přepadají únava nebo nuda? 

Proč je pro rodiče někdy tak těžké být s dětmi přítomní a hrát si?

Zprostředkováváme rodičům informace a zážitky, které pomáháji porozumět sobě, dětem, vztahům 
a žit smysluplnější rodinný život.

Rodičovská Posilovna - Blog

Learn how to grow and scale your online course business using our online course platform. EzyCourse blog is designed to teach you how to create and sell online courses.

Proč je pro rodiče někdy tak těžké být s dětmi přítomní a hrát si?

Proč je pro rodiče někdy tak těžké být s dětmi přítomní a hrát si?

Related Posts

Jak čeští rodiče sdílí péči o děti? Jak přežít první roky s dětmi a neztratit vztah? Klíčem je komunikace a méně tlaku na dokonalost

Když učení nejde jednou cestou. Proč „dys“ nejsou jen školní problém

Videohry v životě dětí: Hrozba, nebo příležitost k růstu?

Jak dostat emoce z těla ven? Zkuste to hrou či příběhy, radí Xenie a Lina z Neufeld Institute

Žít v nukleárních rodinách může být náročné a osamělé, říká psycholožka Eliška Kodyšová