<div class="iframe-wrapper"><iframe src="https://open.spotify.com/embed/episode/3a30OiLqqxQivarMgXiUzc?utm_source=generator" frameborder="0" allowfullscreen="true"></iframe></div><p></p><p>První tři roky života dítěte jsou pro partnerský vztah jednou z největších zatěžkávacích zkoušek. Statistiky jsou neúprosné – velká část rozchodů přichází právě v tomto období. Jak si rozdělit péči, aby se ani jeden z rodičů necítil v izolaci, a proč je „mateřský instinkt“ někdy spíše břemenem než pomocí? O tom jsme si v novém díle podcastu povídali s <strong>Hanou Hetlingerovou</strong> z organizace <strong>Úsměv mámy</strong>.</p><h3 id="768fca45-4d53-4dc9-91ae-d4effb93f33a" data-toc-id="768fca45-4d53-4dc9-91ae-d4effb93f33a" style="font-size: 20px; font-weight: 600; line-height: 1.2;"><strong>Sdílení péče mezi rodiči: fakta vs. subjektivní realita</strong></h3><p>Hana Hetlinger mluví o tom, že ve výzkumu <em>Pečujeme spolu?, který proběhl na velkém vzorku českých a slovenských rodičů</em> se ukazuje zajímavý paradox. Zatímco maminky uvádějí, že zastávají téměř tři čtvrtiny péče o dítě, tatínkové mají často pocit, že je rozdělení mnohem spravedlivější (např. v poměru 60:40). Tento rozpor není dán tím, že by jeden z partnerů lhal, ale rozdílným vnímáním reality.</p><p>„Tatínkové se často začínají více zapojovat až ve chvíli, kdy dítě roste a nacházejí v péči svou roli, například skrze hru,“ vysvětluje Hana Hetlingerová. Do té doby leží hlavní váha na matkách, což je v našem prostředí dáno i kulturně nastavenou tříletou rodičovskou dovolenou.</p><h3 id="83d3892a-4f72-42b7-83dd-ede90c1a6e27" data-toc-id="83d3892a-4f72-42b7-83dd-ede90c1a6e27" style="font-size: 20px; font-weight: 600; line-height: 1.2;"><strong>Past „neviditelné“ práce a spánkové deprivace</strong></h3><p>Velkým tématem je tzv. <strong>neviditelná práce</strong>. Není to jen o krmení nebo přebalování. Je to neustálý kolotoč činností, které si okolí (a často ani rodiče sami) neuvědomuje:</p><ul><li><p>Oblékání a svlékání (které u malých dětí zabere obrovské množství času).</p></li><li><p>Plánování a návštěvy lékařů.</p></li><li><p>Učení základních hygienických návyků.</p></li></ul><p>Když se k tomu přidá spánková deprivace – maminky dětí do 3 let spí průměrně jen 4,5 hodiny v kuse – vzniká výbušná směs. „Spánková deprivace byla historicky používána jako metoda mučení. Pokud oba partneři nevnímají, že jsou jeden tým a mají omezené zdroje, snadno se začnou odcizovat,“ varuje Hana.</p><h3 id="0f541db7-768a-4d4b-b390-3c03298b76ab" data-toc-id="0f541db7-768a-4d4b-b390-3c03298b76ab" style="font-size: 20px; font-weight: 600; line-height: 1.2;"><strong>Dvojčata jako lekce v pouštění kontroly</strong></h3><p>Hana Hetlingerová sdílí i svou osobní zkušenost matky dvojčat. Právě tato intenzivní zkušenost ji naučila, že snaha o dokonalost je cestou k vyhoření. „Musela jsem se vzdát jakéhokoli plánování a prostě jen existovat. Pomohlo mi přestat řešit ‚mělbychy‘ – měla bych kojit, měla bych mít uklizeno, měla bych být šťastná,“ popisuje. Klíčem k přežití pro ni bylo ulehčovat si život, kde to jen jde, a nebát se říct si o pomoc, ať už šlo o hlídání nebo pomoc s úklidem.</p><h3 id="33829cd5-4fc0-4969-b063-0e0ddaee30c3" data-toc-id="33829cd5-4fc0-4969-b063-0e0ddaee30c3" style="font-size: 20px; font-weight: 600; line-height: 1.2;"><strong>Úsměv mámy: Když už na to sami nestačíte</strong></h3><p>Její vlastní zkušenost a potřeba podpory ji vedli k zapojení do organizace <strong>Úsměv mámy, která</strong> nabízí pomocnou ruku ženám, které se v mateřství necítí dobře. Až 80 % maminek zažije poporodní blues, ale u mnoha z nich se mohou rozvinout i úzkosti nebo deprese.</p><p>„Často se objevuje pocit selhání, protože realita neodpovídá růžovému obrazu ze sociálních sítí,“ říká Hana. Úsměv mámy nabízí peer podporu – ženy se zkušeností, které si podobným stavem prošly a vědí, že „bude líp“.</p><p><strong>Pár tipů, které si mohou odnést rodiče:</strong></p><ul><li><p><strong>Komunikujte denně:</strong> Stačí 10-20 minut sdílení pocitů (nejen provozních věcí), aby vztah fungoval lépe.</p></li><li><p><strong>Oceňujte maličkosti:</strong> Místo kritiky toho, co vše není hotovo a je špatně, si všímejte drobných pokroků a pomoci partnera a komunikujete je.</p></li><li><p><strong>Nebojte se profesionální pomoci:</strong> Párová terapie nebo konzultace v Úsměvu mámy nejsou známkou selhání, ale péče o sebe i rodinu.</p></li></ul>

První tři roky života dítěte jsou pro partnerský vztah jednou z největších zatěžkávacích zkoušek.

Jak čeští rodiče sdílí péči o děti? Jak přežít první roky s dětmi a neztratit vztah? Klíčem je komunikace a méně tlaku na dokonalost

Sdílení péče mezi rodiči: fakta vs. subjektivní realita

Past „neviditelné“ práce a spánkové deprivace

Dvojčata jako lekce v pouštění kontroly

Úsměv mámy: Když už na to sami nestačíte

Zprostředkováváme rodičům informace a zážitky, které pomáháji porozumět sobě, dětem, vztahům 
a žit smysluplnější rodinný život.

Rodičovská Posilovna - Blog

Learn how to grow and scale your online course business using our online course platform. EzyCourse blog is designed to teach you how to create and sell online courses.

Jak čeští rodiče sdílí péči o děti? Jak přežít první roky s dětmi a neztratit vztah? Klíčem je komunikace a méně tlaku na dokonalost

Jak čeští rodiče sdílí péči o děti? Jak přežít první roky s dětmi a neztratit vztah? Klíčem je komunikace a méně tlaku na dokonalost

Related Posts

Když učení nejde jednou cestou. Proč „dys“ nejsou jen školní problém

Proč je pro rodiče někdy tak těžké být s dětmi přítomní a hrát si?

Videohry v životě dětí: Hrozba, nebo příležitost k růstu?

Jak dostat emoce z těla ven? Zkuste to hrou či příběhy, radí Xenie a Lina z Neufeld Institute

Žít v nukleárních rodinách může být náročné a osamělé, říká psycholožka Eliška Kodyšová